Anténa

(…) Reflexivní alegorická pohádka s okázalou inspirací v němých filmech je označována za surrealistickou verzi našeho vlastního světa. Film Anténa působí jako spektákl hledající své kořeny ve dvacátých letech minulého století. Substance německého expresionismu přímo odkazující k Langovi a Murnauovi, Meliésovská hravost a Buñuelova snovost jsou těmi základními esencemi pro Sapirův postmoderní film bez zvuku. Jednoduchá koncepce obecně přijímaná jako zdařilá pocta minulosti může být paradoxně mnohem naléhavější, pokud připustíme Sapirovy jasné odkazy do současnosti (neomezená vláda jednotlivce, popřípadě vzrůstající síla masmédií).

Sapir, který napsal scénář a poté jej i realizoval, vybudoval přehlídku aluzí na vcelku jednoduchém lineárním příběhu. Neskrývá poetiku s pohádkovými rysy a od počátku staví na jednoznačném rozdělení postav do dvou základních rovin, tedy na postavy, jejichž průzračným programem je konat dobro, a na obávaného necitu rozsévajícího zlo. Tím je Pan TV ztělesňující sílu masmédií, který symbolizuje hypnotické vymývání mozků a svou promyšlenou diktátorskou expanzí předznamenává zkázu zakonzervovaných loutek v podobě televizních diváků. Znepokojující vize přesahující rámec filmového obrazu Vizuální stránka Antény jako by převzala veškerý potenciál němých filmů a znásobila jej nostalgickou vitalitou obrazu. Sapir nepoužívá klasické vkládání titulků jako nejjednodušší formu střihu, naopak je propojil s obrazem a nechal je žít vlastním životem. Oživlé titulky poskakují mezi herci, odlétají do nebe, popřípadě mizí v hrsti rozzlobené postavy.

(..) Fantaskní ráz Antény podněcuje její iluzívnost, potemnělá stylizace připomíná klasický film noir a záměrně využívá i prvků magického realismu. Žánrová hybridnost je však jen platformou pro uplatnění formální fantazie, dějová linka si až do konce udrží pevná pravidla pohádky, doplněná o lehce rozpoznatelné symboly (svastika, Davidova hvězda).
Nagyová, Ester: Anténa – Filmové listy Projekt 100 – 2009

Svérázný argentinský filmař Esteban Sapir (nar. 1967) vypráví ve svém druhém snímku, alegorické pohádce Anténa, snový příběh z „Města bez hlasu“, ovládaného zlým panem TV, který ho chce vysíláním své televize zcela ochromit. Němé obyvatele před další pohromou ochrání a hlasy jim navrátí odvážná Ana a její nevidomý kamarád Tomás s pomocí jejích rodičů a dědečka. K záchraně použijí starou anténu… – Autor černobílého snímku se inspiroval filmy němé éry a své vyprávění zasadil do blíže neurčené minulosti. Zdařile využívá dobové obrazové postupy a s nostalgií oživuje zašlou poetiku těchto děl. Přímo odkazuje na některé erbovní filmy (Metropolis, Cesta na Měsíc), ale připomíná také znepokojivý německý expresionismus či tvorbu surrealisty Luise Buñuela. Navozuje atmosféru podobnou fantaskním vizím Tima Burtona a evokuje tajemný svět dětí, jaký ztvárňuje Guillermo del Toro. Vzniklo tak stylově pestré, přitom zcela kompaktní, originální dílo. – Obraz, který je téměř bez zvuku, doprovází podmanivé melodie Lea Sujatoviche. Hudba zde také simuluje nejrůznější zvuky a ruchy. Postavy se dorozumívají pomocí titulků, jejichž text je netradičně vložen přímo do obrazu. – Sapirův jednoduchý příběh o boji dobra se zlem, který němí hrdinové vedou v duchu hesla „Vzali nám naše hlasy, ale ještě nám zůstala naše slova“, přináší kromě umělecky pozoruhodné podívané i aktuální poselství, varující před mocí masmédií a neomezenou vládou jednotlivce.
-dh-: Anténa – FIlmový přehled

Esteban Sapir (1967, Buenos Aires, Argentína) absolvoval Instituto Nacional de Cine de la Argentina. Ako kameraman s apodieľal na niekoľkých dlhometrážnych filmoch a reklamách. V roku 1994 nakrútil svoj režijný debut Picado Fino. V roku 1999 založil spoloečne s Gonzalom Agullom a José Arnom spoločnost La Double A, ktorá realizovala vyše 250 reklam, hudebných videí a krátkych filmov. Nakrútil dokument o speváčke Shakira (2004). Anténa je jeho druhý celovečerný film.